Minulost a současnost argentinského vinařství. A Malbec.

WinesofArgentina1

Není možné nemilovat argentinské víno. Je naprosto skvělé napříč kategoriemi, od nižších a středních tříd určených k běžnému, každodennímu pití (pro náruživé pijáky, jako třeba já) až po nejvyšší třídy „velkých“ vín, která sbírají ocenění napříč vinařským světem. A ve všech kategoriích je i skvěle cenově dostupné. Co víc si u vína přát? A protože před pár dny, 17. dubna, proběhl Světový den Malbecu, předkládáme malý článek o historii a současnosti vinařství v Argentině.

Víno se dostalo do Argentiny v rámci španělské kolonizace v půlce 16. století. První vinici založil v roce 1556 otec Juan Cedrón, který do oblasti dnešního San Juan a Mendozy přinesl sazenice vinné révy z chilského Central Valley. Ovšem první zaznamenané komerční vinařství je roku 1557 založeno jezuity v Santiagu del Estero, odkud se během 16. století pěstování vína dále šíří. Dalším milníkem argentinského vinařství se stal 17. duben 1853 (dnes Světový den Malbecu), kdy tehdejší guvernér provincie Domingo Faustino Sarmiento pozval francouzského vinaře Miguela Aimé Pugeta, aby provedl transformaci místního vinařského průmyslu. Ten sem přinesl první sazenice odrůdy Malbec.

Domingo_Faustino_Sarmiento_Gobernador_de_San_Juan

Domingo Faustino Sarmiento

V následujících stoletích se tradice pěstování vína rychle rozvíjela, ač musela překonat třeba takové problémy, jako geografické umístění. Většina argentinské produkce vína se vypěstovala v západní části země, na úpatí And, ovšem populační centra se rozvinula na východním pobřeží, kam bylo potřeba víno dopravit. Tento poměrně zásadní problém byl vyřešen až roku 1885, kdy města Mendoza a Buenos Aires propojila železnice.

Dalším velkým impulzem pro místní vinařství byla paradoxně největší vinařská katastrofa v historii, epidemie phylloxery v Evropě. Mnoho zemědělců ze zruinovaných evropských vinařství totiž emigrovalo právě do Argentiny, kam přinesli množství zkušeností a odborných znalostí, které pomohly k dalšímu místnímu rozvoji.

20. století bylo pro Argentinu poměrně divokým obdobím. Zatímco ve 20. letech byla Argentina 9. nejbohatší zemí na světě, Velká hospodářská krize a následný dlouhotrvající chaos byl pro místní vinařský průmysl katastrofou. V době vlády prezidenta Juana Peróna sice Argentinci vzhlíželi ke světlým zítřkům, ale následující desetiletí trvající vojenské diktatury spolehlivě pohřbily všechny naděje. Hyperinflace argentinského pesa v 80. letech samozřejmě nebyla nic příjemným a celá argentinská ekonomika byla prakticky pohřbena, včetně vinařství, ale paradoxně jen díky tomu došlo k obrovské změně. Až do počátku 90. let bylo argentinské vinařství téměř úplně zaměřeno na domácí trh. Drtivá většina produkce vína spadala do kategorie vino de mesa, tedy stolní víno, určené čistě pro místní trh. A vinařům se to vyplatilo, argentinská spotřeba vína na hlavu byla například v 70. letech naprosto neuvěřitelná, uvádí se v průměru 120 litrů na hlavu za rok. Pro srovnání, průzkumy z téže doby ze Spojených států a Velké Británie uvádí pouhé tři litry! Ovšem právě dlouhodobá hospodářská krize snížila kupní sílu domácího obyvatelstva a vinařský průmysl v Argentině se změnil po vzoru sousední Chile – zaměřil se na export. Přítomnost tzv. létajících vinařů ("Flying winemakers") z Francie, Kalifornie a Austrálie přinesla, stejně jako příliv emigrantů v 19. století, mnoho moderních postupů jako třeba kontrola výnosů, kontrolovaná fermentace nebo využití nových dubových sudů. Množství vyvezeného vína v průběhu 90. let rostlo raketovým tempem a dnes je Argentina pátým největším vývozcem vína vůbec a prvním mimo Evropu. O Argentině se na přelomu tisíciletí říkalo, že šlo o „spícího obra“ světového vinařského průmyslu, který se koncem 20. století začal probouzet.

climate-graph

Nyní už konečně pryč od suché historie k zajímavým faktům o místní geografii a klimatu. Umístění vinařských oblastí na úpatí And v relativně vysokých nadmořských výškách v zeměpisné šířce na úrovni Maroka až Nového Zélandu přináší několik zajímavostí. Na teplejší regiony, jako třeba San Juan, svítí Slunce prý v průměru až 320 dní v roce (pozn.: což je pravděpodobně jeden z důvodů, proč mně osobně vína ze San Juan tak strašně chutnají). Většina oblastí je teplá a suchá, zavlažovaná vodou z tajících ledovců. To způsobuje až obscénně malý výskyt parazitů, hub a plísní a umožňuje místním vinařům prakticky nevyužívat pesticidy a další chemické postřiky, tudíž produkce organických vín je zde v očích středoevropského vinaře až směšně jednoduchá. Tyto výhody ale nejsou úplně vždy platné, nepravidelně se zde objevuje například známý fenomén El Niño, který může výrazně místní podmínky změnit a například ročník 1998 byl z velké části zničen výskytem houbových nemocí a hnilobou vinné révy v důsledku dlouhodobých přívalových dešťů. Nebo třeba severnější oblasti jsou náchylné na výskyt větrů o síle hurikánu, zvaných Zonda. Tento suchý vítr může způsobit výrazně nižší výnosy a poškození vinic.

Zajímavostí pro nás by mohl být fakt, že sklizeň v Argentině začíná v únoru a trvá až do dubna.

map_english

Ačkoliv se malá plocha vinic nachází i na východě země, drtivá většina je pod Andami v západní časti Argentiny. Pojďme se na ty nejdůležitější podívat trochu blíže.

Mendoza je s plochou vinic kolem 150 tisíc hektarů největší argentinskou vinařskou oblastí. Místní subregion Luján de Cuyo se stal roku 1993 první, a zatím jedinou, místní kontrolovanou apelací. Vinice v Mendoze se nacházejí v pro nás neuvěřitelných nadmořských výškách, 600 až 1100 m. n. m. Zatímco historicky v regionu převládaly odrůdy Cereza či Criolla Grande, dnes je bezkonkurenčně nejoblíbenější odrůdou slavný Malbec. Dvě původní výše zmíněné odrůdy se stále pěstují cca na čtvrtině plochy vinic, další dnes oblíbené odrůdy jsou Cabernet Sauvignon, Tempranillo, některé italské odrůdy a v poslední době také Chardonnay.

Druhým největším regionem je se 47 tisíci hektary San Juan. Místní klima je ještě teplejší než v Mendoze, v létě průměrné teploty šplhají až ke 42°C. Prémiové subregiony jsou Calingasta, Ullum, Zonda a Tulum Valley, kromě odrůd zmíněných ve spojitosti s Mendozou je zde oblíbený Syrah a Bonarda. Zajímavostí je, že argentinská Bonarda nemá s tradiční piemontskou Bonardou prakticky nic společného. Region San Juan je také vyhlášen dlouhou tradicí výroby vín ve stylu sherry, brandy a vermutu.

Další vyhlášenou oblastí je La Rioja (neplést s La Rioja ve Španělsku!), kde vlastně tradice argentinského vinařství v 16. století začala a odkud pochází nejlepší Torrontés.

Dále zde máme Catamarcu, Jujuy a Saltu, kde najdeme vinice až ve výškách 3000 m. n. m. Pro srovnání, vinice v Evropě se jen výjimečně nachází ve výšce nad 900 m. n. m.

Nakonec nesmíme zapomenout zmínit Patagonii, nejjižnější vinařskou oblast v Jižní Americe, vyhlášenou svým Pinotem Noir a místními šumivými víny.

O jednotlivých odrůdách by se dalo psát i mluvit dlouho, proto se zdržíme jen u tzv. „černého vína z Cahors,“ vlajkové lodi argentinského vinařství, u Malbecu. Původně pochází z Francie, dodnes se zde pěstuje v oblasti Cahors a maličko v Bordeaux, ale notoricky známým se stal až díky jeho rozšíření v Argentině. Víno je charakterizováno tmavou, až černou barvou, intenzivní ovocnou chutí a sametovou strukturou. Místní horké klima se podílí na jemném, zralém taninu a obvykle vysokém obsahu alkoholu.

Perlička nakonec, v listopadu roku 2010 vyhlásila vláda víno jako argentinský národní nápoj.

Vino_Argentino_Bebida_Nacional_Logo

"Argentinské víno - národní nápoj"

 

Zdroje: winesofargentina.org, jancisrobinson.com, en.wikipedia.org

Fotografie a ilustrace: winesofargentina.com, en.wikipedia.org, vindeling.com