Produkce Prosecca již překonala produkci Champagne a je tedy čas se na toto šumivé italské víno podívat trochu blíže.
Začněme od začátku. Co to tedy to dnes tak často skloňované Prosecco je? V první řadě je to odrůda, původem nejspíše z Istrie. Dozrává později, je víceméně neutrálního projevu a v historických pramenech se objevuje od 16. století. Odrůdě se každopádně dnes říká Glera, což je důsledek úpravy italského zákona o víně z roku 2009. Věc se má totiž tak, že kdyby Prosecco byl oficiální název odrůdy, mohl by ho pěstovat, vyrábět a pod tímto názvem prodávat vlastně kdokoliv. Italové ovšem z pojmu Prosecco udělali zeměpisné označení/apelaci, a v tu chvíli se na tento název vztahují mimo jiné ochranné zákony EU. Což ovšem například německým výrobcům nezabraňuje na značce lehce parazitovat a vydávat šumivá vína pod jmény Riesecco či Prisecco.
Samotné Prosecco jako odrůda má několik variací. Nejčastěji používaný druh je Prosecco Tondo alias Glera s kulatými hrozny, dále varianta Lungo s protáhlejšími hrozny a kořenitější chutí a nakonec málo obvyklé Nostrano neboli Malvasia Bianca Tondo.
Prosecco se pěstuje v devíti různých regionech ve dvou provinciích, Veneto a Friuli Venezia Giulia. Tradičně ale to nejlepší Prosecco pochází z kopcovité krajiny kolem Trevisa (odkud prý kromě Prosecca pochází i oblíbený dezert Tiramisu), z vinic v nadmořských výškách mezi 200 až 500 metrů v okolí měst Conegliano a Valdobbiadene. Pouze zde se nachází vyšší apelace DOCG, Prosecco di Conegliano-Valdobbiadene, Prosecco di Conegliano a Prosecco di Valdobbiadene. Najdeme zde i pomyslný vrchol Prosecca, malou apelaci Cartizze.
V Cartizze chvilku zůstaneme. Jedná se o vinici/apelaci o 106 hektarech na svahu ve vyšší nadmořské výšce, spadá pod Valdobbiadene a je rozdělena mezi 140 různých pěstitelů. Vína odsud jsou důraznější, plnější, sladší a také dvakrát až třikrát dražší než ostatní okolní produkce.
Z oblasti Valdobbiadene pocházejí „typická“ Prosecca, tedy bledě zelenkavo žluté barvy, velmi lehké a svěží, jemně florální s dotykem citrusů a zeleného jablka a s obsahem alkoholu okolo 11%. V závěru se občas objevuje mírný mandlově nahořklý tón. V Coneglianu jsou půdy s vyšším obsahem jílu, což vínu dodává trochu více tučnosti, jinak zde ale platí to samé jako v okolí Valdobbiadene.
Víno je obvykle z čisté odrůdy Glera, ovšem může být s až 15% přídavkem další odrůdy, obvykle to bývá Pinot Bianco, Chardonnay či Pinot Grigio. Může se vyskytnout ve třech různých podobách. Fermo je nepříliš časté, tiché víno, Frizzante je jemně perlivé a tlak v lahvi se musí pohybovat mezi 1 - 1,25 baru. Šumivostí se dosahuje typicky metodou Charmat (neboli Martinotti), což je druhotné kvašení v nerezovém tanku a je zde povoleno umělé dosycení. Třetím typem je Spumante, též se obvykle bublinky dodávají metodou Charmant, ale na rozdíl od Frizzante nesmí být uměle dosyceno. Spumante se někdy dokonce nechává dělat klasickou šampaňskou metodou, tedy druhotným kvašením v láhvi, nejedná se ale o příliš optimální metodu, protože Glera se delší autolýzou v lahvi poměrně dost mění.
Co se týče obsahu cukru, dříve byla většina produkce výrazně sladká, ovšem dnes, když Prosecco v oblibě soupeří s Champagne, tvoří Prosecco v kategorii Brut (0-12 g/l) až třetinu produkce. Většina produkce ale stále spadá do kategorie Extra Dry (12-17 g/l) a minimum produkce, obvykle z Cartizze, je v nejsladší kategorii Dry (17-32 g/l).
A jak Prosecco pít? Základ je dobré nachlazení (cca 8°C), menší tulipánová sklenice a pít jako aperitiv, k předkrmům nebo samozřejmě třeba jen tak. Po jídle se hodí k lehčímu dezertu či ke zmrzlině, na kterou se někdy dokonce i přímo lije. Pije se „mladé,“ Prosecco se nehodí k archivaci, delší pobyt v láhvi Proseccu příliš neprospívá, jak už bylo zmiňováno výše. V tom případě je možná na místě otázka, proč se Prosecco vůbec produkuje s korkovým špuntem a nikoliv třeba se šroubovacím uzávěrem, ale tradice je tradice a ve světě vína je zvyk opravdu železná košile. A zdá se, že pokud by se šumivé víno nedalo „bouchat,“ kupující by byli určitě dost zklamáni.
Pro zajímavost nakonec, Prosecco se stalo stálou ingrediencí některých koktejlů. Oblíbený koktejl zvaný Bellini se mixuje ze dvou dílů Prosecca a jednoho dílu broskvového nektaru či pyré. Oblíbený severoitalský nápoj je Spritz, v základu se jedná o dva díly Prosecca, jeden díl hořkého likéru a dolije se perlivou vodou. Jako likér je dnes zvlášť oblíbený Aperol, ale může to být třeba Campari. Pak už záleží na variaci, Spritz může a nemusí být podáván s ledem či plátkem citronu. Prosecco se dnes také často používá do oblíbeného „ranního“ drinku Mimosa, což je jeden díl šumivého vína a jeden díl vychlazeného pomerančového džusu.
Zdroje: jizni-svah.cz, discoverproseccowine.it, folladorprosecco.co.uk, prosecco.it
Fotografie a ilustrace: prosecco.it, theguardian.com, wineverse.it