Sklo

Hele my na tohle nikdy moc nebyli. Leňa je z rodiny sklářů, takže kvalitní sklo jsme doma měli vždycky, na blbý sklo na degustačkách jsme pičovali vždycky, ale že bysme to nějak hrotili a byli ochotný pít to a to jedině z k tomu určenýho typu sklenky od Riedela, to úplně ne. Radši jsme vatu dávali za flašky než za sklo.

Ale pak se ozvala mamka kámoše z mý nerdský bandy. Byla s manželem v Traminu v Itošce na návštěvě u vinaře, a on jim nalil víno do skleniček, ze kterých byli totál uvařený. Maj totiž slabost pro těžký červený obludy, co potřebujou tejden před pitím vydejchat. A prý z tohodle skla to byla hrozná pecka.

No chtěli nakoupit, jenže vinař jim řekl 50€ za jednu. Vyfákli ho, ovšem sklenky jim fakt zůstaly v hlavě.

Po návratu tedy kontaktovali malou rukodělnou sklárnu na Moravě a víte co? Nechali si je vyrobit. Ale ne třeba šest kusů. Ani dvacet. Ale rovnou 300 kusů od každý.

Pak si tedy uvědomili, že jich maj trošku moc, tak že by tenhle poklad mohli vyslat do světa. A narazili na mě. BOHUDÍKY. Protože jsme s Leňou poprvé přišli na to, že na skle záleží. Fakt.

Máme je tedy ve variantě na bílý a červený, jsou obrovský, jsou nádherný, nádherně "zněj," a víno se v nich "větrá" extrémně dobře. Jsou určený spíš pro milovníky vyzrálých vín, ať už bílých, nebo červených.

A jak jsem psal výše, není jich ve skutečnosti moc, je to dost unikátní raritka. Sklo s příběhem, kdo by to byl řek :)